Vero Baez je Mexičanka žijící v Amsterdamu se svým nizozemským manželem a dcerami. Aby jí za rodným domovem nebylo smutno, vnesla do svého bytu špetku zemité okrové barvy a kaktusy.
Vero Baez do Amsterdamu dostala láska. Město si okamžitě zamilovala, líbí se jí jeho rozmanitost, spousta kanálů či působivé staré domy. Jak říká, odkdy žije v Amsterdamu, musela se vzdát podpatků a její styl je více minimalistický, přesto si zachovává i mexické zvyky, které ji spojují s domovem.
Vero je velmi aktivní žena, vlastní udržitelnou značku oblečení Vantee Label a ve volném čase se věnuje svým sociálním sítím. Její instagramový účet je plný krásných fotek, Vero na něm zveřejňuje pěkná místa, outfity, srdci blízké věci…
Žena s dvojíčky pod obrazy na světlé sedačce
Vero popisuje své tříleté dvojčata jako skromné a dobré dívky. Řady se spolu všechny tři válí na prostorné pohodlné pohovce v obýváku.
Zkrátka svůj pestrý životní styl. Do toho všeho patří samozřejmě i její tříleté dcerky. Společný život s nimi v Amsterdamu nazývá s úsměvem na rtech „krásný chaos“.
V každém svém dosavadním bydlení jsem vždy měla alespoň jeden obrovský kaktus, který mi připomínal rodné Mexiko. Je to takové mé poznávací znamení.
Vero Baez, majitelka
S dětmi se často vrací také do rodného Mexika, kde má rodinu, svůj ženský kmen. Chce, aby dívky znaly její rodiště, mexickou kulturu a tradice, které jsou zcela jiné než nizozemské. Amsterdamský byt Vero a její rodiny, kam jsme nahlédli spolu s Westwingem, je světlý a prostorný. A vždy vypadá dokonale uklizený, ačkoli u dvou malých dětech to tedy není samozřejmost. „Mým největším tajemstvím je zákaz hraček v obývacím pokoji a v jídelně. Nic víc. Jakmile jsme se sem nastěhovali, řekla jsem dívkám, že své věci budou mít v pokojíčku. Jasně, ne vždy se to podaří dodržet, ale většinu času se o to snažíme, díky čemuž to tady působí čistě a uklizeno.“
Vero radí dát do dětského pokoje maximum šuplíků, ve kterých si děti mohou skladovat velké množství nejrůznějších hraček a potřeb, které do dětského světa patří. Věci, které podle ní rozhodně nemusí být na očích, když se nepoužívají.
